Pan Antonín byl třináct let hospitalizovaný v psychiatrické nemocnici. Bez pomoci zvenčí by se z nemocnice patrně vůbec nedostal. Při tomto přechodu sehráli značnou roli pracovníci našeho Centra duševního zdraví (CDZ).

Pan N. pochází ze složitých poměrů. V rodině se pil alkohol, někteří z jeho sourozenců vyrůstali v dětských domovech. V dospělosti bydlel u známých, nějakou dobu pobýval na ulici. Měl diagnostikovanou paranoidní schizofrenii a syndrom závislosti na více návykových látkách. Byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům a měl určenou opatrovnici. V průběhu několika let byl opakovaně hospitalizovaný v psychiatrické nemocnici.

Klára využívá naši službu chráněného bydlení šest let. Má za sebou opakovaný pobyt v psychiatrické nemocnici, v azylovém domě i život na ulici. Kdysi žila běžným rodinným životem, pracovala jako prodavačka, s manželem měli jedno dítě. Po nějakém čase se však u ní poprvé objevily příznaky duševní nemoci. Klára se nastalou situaci snažila zvládnout svými silami, což se nedařilo. Nevěděla, že se jedná o nemoc, ani jak by se mohla léčit. Snažila si pomoci od nesnesitelných projevů nemoci tak, že si „vypínala hlavu” a otupovala vnímání nejprve alkoholem, postupně i dalšími návykovými látkami. To její duševní stav ještě zhoršovalo. Když se dostala poprvé do nemocnice, byla úplně na dně.

Paní R. přes deset let bydlela na ubytovně a dlouhodobě pobírala dávky hmotné nouze. Měla za sebou složitou minulost, závislost, výkon trestu, tížilo ji také psychické onemocnění, kvůli němuž navštěvovala ambulantního psychiatra. Měla minimum přátel a žádnou podporu z rodiny. Obrátila se na naši službu, protože chtěla řešit svoji finanční situaci.

Rupertovi je sedmnáct let. Naše Centrum duševního zdraví (CDZ) navštívil poté, co se se svými potížemi svěřil třídní učitelce. Ta mu s prvním kontaktem do naší služby pomohla, neboť sám z toho měl velký strach.

Petr je třicetiletý muž, se kterým jsme se seznámili během jeho první hospitalizace v psychiatrické nemocnici. Nabídli jsme mu spolupráci a podporu při propuštění a návratu domů. Vzhledem k tomu, že se Petrův stav výrazně zlepšil, spolupráci s námi odmítl. Po propuštění začal chodit do práce, a protože se cítil lépe, přestal užívat předepsané léky. Brzy poté se ale příznaky jeho onemocnění opět vrátily.

S Psychiatrickou klinikou Fakultní nemocnice Plzeň spolupracujeme dlouhodobě. Účastníme se pravidelných schůzek, při nichž nás pracovníci kliniky seznamují s pacienty, kterým by mohla být užitečná také individuální podpora z naší strany. Tímto způsobem jsme se setkali s mladou ženou, které bylo necelých 18 let. V nemocnici byla hospitalizována poprvé, především kvůli problémům se sebepoškozováním.