V nemocnici se podařilo stabilizovat zdravotní stav, její životní situace ale zůstávala neutěšená. Ztratila kontakt s dcerou i manželem, se kterým se rozvedli. U manžela se postupem času rozvinula závislost na alkoholu, jejímž následkem zemřel. O dítě pečovala pěstounská rodina. Klára se sice snažila kontakt s dcerou udržovat, ale neměla dostatečné zázemí ani příjem a opakovaně se potýkala se zhoršením nemoci a závislostí. „V tu dobu nebyly dostupné podpůrné terénní služby, které by Kláru v náročném období po propuštění z nemocnice podpořily přímo v její domácnosti při léčbě, řešení sociální situace a fungování v každodenním životě. Zajistit si v nemoci příjem a udržet bydlení je velmi náročné. Situace může vést, jako v případě Kláry, až k životu na ulici,“ shrnuje Andrea Jaklová, pracovnice naší služby chráněného bydlení.
Kláře se sice podařilo získat nájemní byt, neměla však dostatečný příjem. Kvůli nemoci nemohla chodit do práce na plný úvazek a jiný příjem neměla. Postupně se tak zadlužila a o byt přišla. Opakovaly se další hospitalizace. Když nebyla v nemocnici, neměla kam jít a bydlela třeba v opuštěném autě.
V době, kdy se Klára obrátila na naši službu, potřebovala řešit řadu problémů. „Nejprve se nám společně podařilo získat invalidní důchod. I když to není mnoho, umožňuje to Kláře zaplatit si potraviny, oblečení, jízdné a další potřeby. Na úhradu bydlení pak Klára čerpala doplatek na bydlení,“ uvádí Andrea Jaklová. Doplňuje, že pro Kláru byla vždy nejdůležitější její rodina. Ve své životní situaci se však nemohla o své dítě starat. „Její život se omezil na základní potřeby a úsilí přečkat nepříjemné psychické stavy. Někdy pro ni bylo nepřekonatelným problémem jen opustit domácnost. Život se scvrkl na pobyt v jednom pokoji, celé dny zůstávala v posteli,“ popisuje Andrea Jaklová. Přesto se situace postupně zlepšovala. V Klářině životě se objevily tři nové a k uzdravení nezbytné opory - pravidelný příjem, stabilní bezpečné zázemí a podpůrné vztahy.
„Jak dlouho a plíživě se rozvíjí duševní onemocnění, tak pozvolna může trvat získávání nových dovedností a návrat k nezbytným i oblíbeným činnostem,“ vysvětluje dále Andrea. Když se Klára odhodlala pravidelně vycházet ven z domova, zkoušela postupně znovu žít více po svém. Zlepšil se její psychický stav a začala s léčbou dalších zdravotních problémů. „Klára se začala zajímat, zda by bylo možné opět získat práci. Nyní již dva roky pracuje na zkrácený pracovní úvazek,“ uvádí Andrea Jaklová. S pracovní smlouvou a výplatou mohla začít řešit své dluhy, které se vyšplhaly na statisíce. Nebylo v jejích silách dluhy splatit, proto požádala o vstup do insolvence. Aby vyšla s penězi, pomáhali jsme jí s hledáním možností, jak šetřit za jídlo, ošacení i další potřeby. „Až Klára proces oddlužení dokončí, bude se moci osamostatnit a požádat o pronájem městského bytu. Zde získá trvalé zázemí a možnost brát dceru na návštěvy,“ vysvětluje dlouhodobější perspektivu Andrea Jaklová.
„Zásadním krokem na cestě k zotavení je přijetí psychických potíží jako součást sebe, s níž je třeba se naučit zacházet. V tom může být velmi přínosná podpora peer pracovníka, tedy člověka s vlastní zkušeností s duševním onemocněním,“ uvádí Andrea Jaklová. Peer pracovnice provází celou dobu v naší službě i Kláru. Společně hledají, jak začít znovu fungovat v každodenním životě a jak příjemně trávit čas. Peer pracovnice Kláru provázela i v těžkých obdobích, kdy nemohla ani vstát z postele. Na její doprovod se mohla spolehnout, když pro ni bylo kvůli fyzickým potížím a úzkostem příliš těžké cestovat hromadnou dopravou. Nyní jezdí pravidelně do práce, chodí si nakoupit a k lékaři. S pravidelnou podporu peer pracovnice Klára postupně začala navštěvovat výstavy a kavárny, cvičit, přistupovat k sobě samé se zájmem a zajímat se více o svět kolem sebe.
Klára vlivem onemocnění ztratila bydlení a možnost pečovat o dítě. Život na ulici se podepsal na jejím fyzickém zdraví, upadla do vysokých dluhů a díky nemoci nebyla schopná žít běžný život ve společnosti. To vše se podařilo s podporou našich služeb překonat. Důležité bylo i její odhodlání. „Klára se nevzdala a pořád dokola se pokoušela překonávat těžkosti. Nyní je hrdá, že je pro svou dceru láskyplnou oporou. Jak sama říká, nikdy to nevzdá,“ uzavírá Andrea Jaklová.
---
Více o službě Chráněné bydlení Ledovec si přečtete ZDE.