Svatá Dympna má hrob v katedrále, která je jí zasvěcená, v belgickém Geelu. Dnešním jazykem bychom asi řekli, že je patronkou komunitní psychiatrie, možná také deinstitucionalizace. Faktem je, že Geel od středověku ve významné míře pomáhal lidem s duševním onemocněním tak, že je místní občané brali k sobě domů a (dnešním jazykem „v režimu 24/7“) s nimi společně žili. V dobách, ze kterých už existují nějaká věrohodná čísla, to byla až polovina geelských domácností. Jasně, že v takovém městě duševní onemocnění asi nebylo zatíženo takovým stigmatem, jako je zatíženo dnes u nás. Jasně, že geelští občané 19. století asi rozuměli lidem s duševním onemocněním jinak než personál tehdy vznikajících „ústavů pro choromyslné“. A že takové dlouhodobé soužití v jedné domácnosti je asi něco, čemu jsme si na Ledovci zvykli říkat oboustranná sociální rehabilitace: proměňuje to obě strany. A pro tohle všechno nás svatá Dympna zajímá.