Nejčastěji mě zastihnete v týmu Centra duševního zdraví.
Čas od času mě také můžete potkat v některé z psychiatrických nemocnic po celé zemi, navštěvujeme je totiž s Cirkusem Paciento.
Ráda se motám do přípravy ledoveckých akcí pro veřejnost.
Kde beru naději:
Něco hluboko uvnitř mě, co vám nedokážu popsat, mě vede k přesvědčení, že život má smysl a že je možné naučit se ho prožívat spokojeně. Tohle „něco“ zažívám zvlášť při procházkách krajinou, četbě „moudrých“ knížek, poslouchání dobré hudby, rozhovorech s přáteli nebo třeba při meditaci. Naději beru také z příběhů lidí kolem sebe i z vlastní zkušenosti, že navzdory všem těžkostem a výzvám, které život někdy přináší, mám stále větší chuť do života.
Osobní zajímavost: Že začnu jako „dáma v letech“ jezdit na koloběžce, lézt na podzim do rybníka a učit se hrát na bicí, to jsem vážně nečekala.
Heslo: Nikdy není pozdě!