Nejčastěji mě zastihnete v týmu Centra duševního zdraví.

Čas od času mě také můžete potkat v některé z psychiatrických nemocnic po celé zemi, navštěvujeme je totiž s Cirkusem Paciento.

Ráda se motám do přípravy ledoveckých akcí pro veřejnost.

Kde beru naději:

Něco hluboko uvnitř mě, co vám nedokážu popsat, mě vede k přesvědčení, že život má smysl a že je možné naučit se ho prožívat spokojeně. Tohle „něco“ zažívám zvlášť při procházkách krajinou, četbě „moudrých“ knížek, poslouchání dobré hudby, rozhovorech s přáteli nebo třeba při meditaci. Naději beru také z příběhů lidí kolem sebe i z vlastní zkušenosti, že navzdory všem těžkostem a výzvám, které život někdy přináší, mám stále větší chuť do života.

Osobní zajímavost: Že začnu jako „dáma v letech“ jezdit na koloběžce, lézt na podzim do rybníka a učit se hrát na bicí, to jsem vážně nečekala.

Heslo: Nikdy není pozdě!